Šemík pro vás píše už 10 let

(Článek z Šemíku č. 3-4/2000)

Před rovnými 10 lety spatřilo světlo světa první čísla časopisu Šemík. Desetileté výročí existence není třeba považovat za žádný významný přelom ani důvod k oslavným tirádám, přesto jej využiji alespoň ke krátkému ohlédnutí za uplynulými roky.

Časopis vděčí za svůj zrod všeobecné euforii, která nastala po listopadu 1989, neboť návrh na vznik radotínského zpravodaje padl v prvních měsících roku 1990 na jednom ze shromáždění místního Občanského fóra. Sám jsem se k jeho vydávání dostal víceméně náhodou, když jsem neopatrně slíbil, že se časopisu ujmu do doby, než se podaří nalézt někoho, kdo by měl k této činnosti nejen chuť, ale i odborné předpoklady. Toto přání se nepodařilo splnit, ale naštěstí se našlo několik nadšených spolupracovníků, s nimiž jsme se ve zcela amatérských podmínkách pustili do práce, o níž jsme zpočátku měli jen mlhavé představy.

Zkušební číslo „0“ vyšlo 15. března 1990 na cyklostylu v nákladu 500 výtisků a aby se dostalo do rukou čtenářů, bylo k dispozici na pultech radotínských obchodů zdarma. Šemík byl na světě a příznivý čtenářský ohlas nám nedovolil s ním předčasně skončit. Byli to především Irena Kozáková, manželé Miloslav a Ludmila Sedláčkovi, Jaroslava Sladká a Ing. Vladislav Šimáček, kteří stáli u jeho zrodu a spoluvytvářeli Šemík v nelehkých prvních letech jeho existence. Název „Šemík“ navrhla paní Ludmila Sedláčková, která se, stejně jako její manžel, desátého výročí jeho vzniku už bohužel nedožila.

V současné době se náklad Šemíka ustálil na 1000 výtiscích, což v sedmitisícovém Radotíně není zase tak špatné, zejména proto, že časopis nevnucujeme do poštovních schránek, ale prodáváme, a to za nezanedbatelnou cenu. Zhruba trojnásobný náklad mají naše jedenkrát do roka vydávané katalogy firem, především díky výtiskům, které se prodají v okolních obcích.

V průběhu let se vystřídala celá řada spolupracovníků, přispěvatelů, dodavatelů fotografií, těch, kteří pomáhali s grafikou, tiskem, technickým vybavením. Není zde možné všechny vyjmenovat, byl by to dlouhý seznam a navíc bych při tomto výčtu nerad na někoho zapomněl. Za všechny uvedu jen dva, bez nichž není možné si Šemíka vůbec představit. Prvním je starosta Radotína Ing. Jiří Holub, který vás měsíc co měsíc informuje o tom, co se řeší na radotínské radnici, a to již od dubna 1991, druhým pak MUDr. Miroslav Dlouhý, jehož příspěvky z historie naší obce se rovněž staly neodmyslitelnou součástí každého čísla. Upřímně děkuji nejen jim, ale i všem ostatním přispěvatelům, představitelům radotínských organizací, ať už kulturních, sportovních či jiných, kteří v Šemíku ochotně informují o svých aktivitách. Totéž platí o našich čtenářích, kteří ve svých dopisech citlivě reagují na veškeré dění v obci i na uveřejněné články. Ti všichni dávají Šemíku kus svého já a jejich nezištné spolupráce si nesmírně vážím. A jestli je Šemíku co závidět, pak je to právě zájem a aktivní přístup čtenářů, kteří přijali časopis za svůj.

Stejný dík patří těm, kteří se starají o vzhled Šemíka a jeho technické zabezpečení. Z nich pak za všechny uvedu jmenovitě rovněž dva: Radko Volemana, autora většiny našich fotografií, a Františka Maitnera, v jehož tiskárně dostává Šemík konečnou podobu s krátkými přestávkami už od května 1990.

Nemohu zapomenout ani na naše inzerenty, díky jejichž přízni zůstává Šemík nezávislý a přitom soběstačný po finanční stránce, na předplatitele a ostatní čtenáře, kteří Šemíka kupují v trafikách nebo prodejnách potravin, a také na všechny obchodníky, kteří náš časopis prodávají v Radotíně a v sousedních obcích či městských částech.

Radotín, jehož čtenářům je Šemík především určen, se za posledních deset let hodně změnil. Šemík byl u všeho podstatného, co se během té doby v Radotíně odehrálo. Věřím, že i v budoucnu zůstane vaším společníkem, který vás bude provázet životem naší obce a jejího okolí, že jeho články budou pravdivým obrazem Radotína na přelomu tisíciletí. To je mé přání do dalších let Šemíku i všem jeho čtenářům.

Luděk Sedlák, vydavatel

Poznámka z roku 2008

Kdyby se přepsala číslovka v nadpisu článku, klidně bych se mohl pod článek podepsat i dnes, po dalších osmi letech. Některé věci se od té doby samozřejmě změnily, především to, že už Šemík není jediným časopisem v Radotíně – na podzim roku 2003 začala vydávat svůj časopis také radotínská radnice. Šemík má od roku 2004 barevnou obálku, jeho náklad se zvýšil na 1100 výtisků. A jedna smutná zpráva, která doplňuje odstavec, v němž děkuji všem svým současným i bývalým spolupracovníkům. Mezi ty bývalé se zařadila paní Irena Kozáková, jejíž oblíbené články především z historie obce vycházely v Šemíku v prvních letech jeho existence. Stala se už třetím ze zakládajících členů, kteří se těchto řádek nedožili.

L.S.